Od malička jsem cítila silné pouto ke zvířatům. Vždycky jsem měla potřebu chránit je a pomáhat jim – i když to okolí často nechápalo. Vytahovala jsem z vody topící se zvířata, vozila zraněné ptáčky k veterináři, zachraňovala opuštěná koťata.

Ironií osudu ale bylo, že jsem jako dítě trpěla silnými alergiemi a astmatem – a to i na psy. Na kariéru veterinářky jsem tak musela zapomenout.

Vystudovala jsem učitelství biologie a angličtiny, ale necítila jsem, že je to moje cesta. Až život v Irsku a naše jorkšírka Kesinka mi otevřely úplně nový směr.

Kesinka měla špatné zkušenosti z psích salonů, bála se, a já věděla, že to chci dělat jinak – citlivě, s respektem k ní i jejím potřebám.
Začala jsem pátrat, jak se psem zacházet tak, aby mu bylo dobře. A právě tehdy se ve mně probudila vášeň pro pozitivní trénink.

Z původního nápadu na salon se postupně stala nová životní cesta – trénink psů. Od první chvíle jsem věděla, že tohle je ono.

Dnes mě na téhle cestě doprovází moje australská ovčačka Malina, se kterou společně objevujeme, učíme se a sdílíme svět lidí a psů tak, aby to bylo dobré pro obě strany.
A Kesince – ač už tu s námi není – děkuju každý den, že mi tenhle směr ukázala.